Vinaora Nivo SliderVinaora Nivo SliderVinaora Nivo SliderVinaora Nivo SliderVinaora Nivo SliderVinaora Nivo SliderVinaora Nivo Slider

Webkamery

Vyhledávání

Kalendář událostí

Žádné události

Předpověď počasí

Anketa

Jak se Vám líbí hrad Svojanov po provedené rekonstrukci?
  • Hlasů: (0%)
  • Hlasů: (0%)
  • Hlasů: (0%)
Celkem hlasů:
První hlas:
Poslední hlas:
 
Vytvořeno pomocí Sexy Polling
 

Návštěvnost stránek

Partneři

Honorata

Pověsti a legendy

S hradem a jeho historií se pojí řada pověstí a legend. Hrad je proslulý i v dnešní době tím, že se v jeho prostorách i okolí tajemné jevy vyskytují. Se spoustou pověstí se seznámíte také během prohlídky hradních prostor.

Svojanov

O správci Rašínovi

V 2. polovině 15. století nechali páni z Boskovic postavit nové vnější opevnění hradu, jehož součástí se stal i tzv. dům zbrojnošů. Podle legendy byly v tomto domě v přízemí stáje, v patře sál, kde žila hradní posádka. Tento sál měl být vyhříván jen teplem z koní. Odtud měla posádka přístup na jednotlivé hradební ochozy a zároveň byl z domu střežen i vstup do vnitřního hradu. V době výstavby domu byl správcem hradu a panství rytíř Rašín. Byl proslulý svou krutostí k poddaným. Při výstavbě domu měl velmi málo dělníků, nutil je pracovat do posledních sil a velmi je trýznil. Jeden z dělníků jej proklel, a tak Rašín neměl po smrti pokoje. Vždy o půlnoci se otevřela jeho hrobka v kostele v nedaleké Rohozné a k hradu se rozjelo jedenáct kočárů, dvanáctý jel Rašín, celý v černém, na ohnivém býku a obráceně, oháňku místo uzdy v rukou. Toto velmi sužovalo obyvatele hradu a zejména pak Rašínovu vdovu. Když se jednou na hradě zastavil starý vysloužilý voják pro almužnu, zeptal se paní, co ji tak trápí. Ta mu vše pověděla a voják ji požádal, aby mu opatřila černou slepici, tříkrálovou vodu, svěcenou svíčku hromničku, křídu a ratolest z borovice. Před půlnocí počkal u kříže, který stával před hradem. Křídou udělal kolem kříže kruh, rozsvítil svíčku a čekal. Chvíli po půlnoci přijel průvod. Voják hodil býku slepici pod nohy, tím jej zastavil. Pak se zeptal Rašínova ducha, jak mu může pomoci, aby ho jeho utrpení zbavil. Rašín mu odpověděl, že mu pomoci není, že i kdyby jeho manželka všechny kameny z domu, který vystavěl, v zástěře odnesla, odkud byly vzaty, sotva by mu bylo ulehčeno. A tak Rašín jezdí s průvodem na ohnivém býku na hrad dodnes. Můžete se o tom přesvědčit, třeba když strávíte noc na hradě. Průvod s ohnivým býkem Vás probudí krátce po půlnoci…

O správci Rašínovi

O zazděné paní Kateřině

V roce 1557 se stal majitelem svojanovského panství Hertvík Žehušický z Nestajova. Byl to velmi krutý pán. Jeho žena Kateřina Rabenhauptová z Lichtenburka byla naopak velmi zbožná, dodnes na ni vzpomínají v nedalekém Bystrém, kde věnovala místnímu kostelu zlatý kalich. Ještě než se provdala za Hertvíka, měla jinou známost – kováře z hradu, s nímž se i po svatbě tajně stýkala. Scházeli se zejména na rozcestí v lese nedaleko hradu směrem na Rohoznou. Hertvík se to po čase dozvěděl, milence dal zajmout a kováře na místě usmrtit obzvlášť krutým způsobem: nechal mu nejprve useknout obě ruce a potom ho probodnout. Na místě neštěstí stál po dlouhé věky dřevěný kříž. Manželku Kateřinu dal Hertvík zaživa zazdít do hradeb vnitřního hradu. Když v roce 1805 byla proražena nová brána na horní nádvoří, byla v těchto místech skutečně nalezena kostra ženy. Hertvík se oženil podruhé, s Bohunkou Zárubovou z Hustířan. Krátce poté roku 1578 zahynul. V místě jeho skonání byl osazen pískovcový kámen a rostla tam divotvorná klokočina. Když hradu nebo jeho majitelům hrozilo smrtelné nebezpečí, celá se opotila a padaly z ní kapky podobné rose.

O zazděné paní Kateřině

O vypálení Skalského dvora

Na počátku třicetileté války, v letech 1620 a 1621, přepadla Svojanov tlupa polských jezdců. Když v roce 1621 přitáhli z Vítějevse do Starého Svojanova, nájemce nedalekého Skalského dvora Martin Doležal poslal celou svou rodinu, aby se před vojáky ukryla na hradě. Sám pak s desetiletým synkem hnal dobytek do úkrytu v Olšinách. Nepřátelé však rodinu hospodáře dostihli v místech, kde dnes stojí Boží muka. Tam také všechny její členy pobili. Na jejich památku nechal hospodář Doležal postavit na tomto místě kamenný podstavec a dřevěný kříž, který později nahradila nynější kamenná Boží muka. Hospodář však neunesl svůj trpký úděl a po čase se oběsil v lese nedaleko hradu. Přežil jen malý synek, o jehož dalším osudu však není nic známo. Od těch dob se z lesa u hradu občas v noci ozývá dětský pláč...

O vypálení Skalského dvora

O Karlu Zárubovi a paní Kateřině

V roce 1645 měl být údajně podle legendy dobýván švédskými vojáky i hrad Svojanov. Při obraně vnitřních hradeb zahynul i pán hradu Bohuslav Záruba z Hustířan. Mladá vdova Kateřina se synkem Hertvíkem velmi tesknili. Hradu se nakonec ujal Bohuslavův bratr Karel, který se po čase začal dvořit i paní Kateřině. Když se však seznámil s bohatou pannou rodu rytířského, Kateřinu, která mezitím čekala jeho potomka, zavřel a uzamknul v nejhlubším hradním sklepení. Od té doby se odtud ozývaly rány a podivný nářek. Karel byl velmi nepokojný a po čase nechal sklep otevřít. Pohled do sklepa byl hrozný. Mezi cáry roztrhaných šatů ležela zesnulá Kateřina s rozcuchanými vlasy a šíleným výrazem ve tváři. Karel nechal mrtvolu zazdít, sám však upadl v šílenství, snad proto, že Kateřina se mu až do smrti každou noc zjevovala. Musel být svázán a hlídán, jeho šílenství vrcholilo v noci, ve dnech upadal v tupou lhostejnost. Zanedlouho byl i on uložen do rakve, ještě předtím dal jeho bratr Václav Záruba mrtvolu paní uvolnit a řádně k poslednímu odpočinku uložit. Podivná bílá postava však bloudí občas v noci na hradním nádvoří či u vstupu do sklepení dodnes...

O Karlu Zárubovi a paní Kateřině