Prohlídkové okruhy a výstavy

Kovové sochy Martina Košňara

Vydejte se na trasu za poznáním neobyčejných objektů Martina Košňara, které jsou místěny v exteriéru hradu Svojanov. Kovové sochy zdobí hrad již od roku 2016. K původním šesti přibyly v roce 2026 další statické i kinetické objekty.
Martin Košňar:  „Narodil jsem se 17.prosince 1972.
Rodnou obcí je obec Budislav u Litomyšle.
Nestudoval jsem výtvarné umění.
V své tvorbě jsem vlastně ovlivněn svým povoláním, kde pracuji s kovem a k této práci jsem se vyučil pro podnik Karosa Vysoké Mýto, kde pracuji i v současné době.
Práce s kovem pro mě znamená svobodu projevu, kdy ztvárněním kovu do soustavy tvarů vyjadřuji svoje myšlenky k určitému tématu nebo k určitému období, kterým já nebo moje rodina prochází. Nejedná se tedy o konkrétní tvar, ale o abstraktní pojetí, kterým se vyjadřuji a výsledný pocit ponechávám na každém.
Abstraktnímu umění jsem se začal věnovat v roce 2013. Výroba jedné dvoumetrové kovové plastiky s mosaznými detaily zabere zhruba šest týdnů, záleží na detailech, na kterých se čas nedá plánovat.
Každé dílo má pro mě velký osobní význam. „Moje nejoblíbenější je pravděpodobně LÁSKA. Tato plastika symbolizuje spojení víry a lásky v lidském životě. Její jednotlivé části představují muže, ženu a děti – tedy celou rodinu,“. Tato socha je zavěšena přímo na jedné z venkovních zdí hradu Svojanov.
K historii tvorby bych uvedl:
První díla byla umístěna v roce 2014 v zahradách zámku v Nových Hradech. Byla to díla s názvem ZTRÁTA, NADĚJE A HUDBA. Další díla byla osazena na hradě Svojanov, kam byla převezena i díla NADĚJE a ZTRÁTA ze zámku v Nových Hradech.
V roce 2025 jsem byl osloven panem Hlaviznou z obce Lutín u Olomouce, abych mu pomohl ve svém stylu navrhnout a vyrobit kovové zdobné osazení pro zvonici v obci. To se podařilo a od minulého roku je zvonice v provozu.
Od roku 2025 je převážná většina díla na hradě Svojanov. K jednotlivým kovovým plastikám bych uvedl:
ZTRÁTA . . . jedná se o jedno z prvních děl, ke kterému mám přímo osobní vztah, představuje moji rodinu – maminku, tatínka a sourozence, ztrátou byl odchod tatínka, který po těžké nemoci zemřel.
HUDBA . . . připomíná harfu – vnitřní pocit slyšení hudby, myšlenkou bylo ztvárnit a vyjádřit pocit z hudby, která mě zaujala.
NADĚJE . . . vyjadřuje muže, ženu a dítě – naději, která je vyjádřena dítětem jako další generací, která nese odkaz a naději v další budoucnost.
PROSBA . . . je tvarem sepjatých rukou s prosbou k Bohu, který dává samotné bytí, lásku a naději.
NASLOUCHÁNÍ . . . podtrhuje myšlenku, jak důležité je zastavit se, naslouchat přírodě a lidem, zkrátka všem ostatním, abychom se neoddělili, ale byly součástí rodiny a celé společnosti.
CESTA . . . myšlenkou je muž, žena a dítě na společné cestě – cesta rodiny.
SOUZNĚNÍ . . . představuje dvě labutě spolu.
PLAMÍNEK . . . vyjadřuje plamínek štěstí, který má být vidět jako naděje budoucnosti.
LÁSKA . . . symbolizuje spojení víry a lásky v lidském životě, její jednotlivé části představují muže, ženu a děti – tedy celou rodinu.“

Výstava je k vidění v na trase C celoročně